Výzbroj
KVH Adam >Diagram objektů >Těžké objekty >K-S 37 "na rozhledně" >Výzbroj >
[Projektování objektu][Vybavení objektu][Výstavba objektu][Výzbroj][Filtroventilace][Elektroinstalace][Vodoinstalace][Pojítka][Pozorovatelny dělostřelectva][Pancéřové zvony][Posádka][Rekonstrukce]
                                                      Zbraně používané nejen v Československém opevnění…  

K bočním palbám ve směru mezilehlých překážek se v objektech T.O. lafetovaly ve střeleckých místnostech hlavní zbraně do tzv. střílen, ocelolitinových rámů a to v různých sestavách, nejčastěji ve dvojici mířící ve stejném směru.
   Na objektu K-S 37 „na rozhledně“ bylo rozhodnuto použít dle dané situace v levé střelecké místnosti lehčí sestavu zbraní používanou velmi často na našem opevnění - 2x těžký kulomet ZB 37 sólo s hladkou hlavní pro použití v opevnění. Značení střílen pro tyto kulomety : KD 93, 18/10 a KD 94, 18/10). Na výstřelu těchto zbraní nebyl v překážkovém pásmu příkop proti útočné vozbě (PPÚV) - zbraně měly postřelovat prostor napojení obvodové překážky s PPÚV na výstřelu kanónu sousedního objektu K-S 38 „u křížku“.
   V pravé střelecké místnosti bylo užito klasické sestavy zbraní. A to: protitankového kasematního kanónu vz. 36, ráže 4,7 cm spřažen s kulometem vz. 37 a v pravé střílně této místnosti mělo být obsluhováno dvojče kulometů ZB 37 (značení střílen: d47k, 12/15 a 2k, 15/20).
Střílny obou zbraní se nezachovaly, protože byly vytrženy německou civilní mocí v době okupace po mnichovských událostech. Oba rámy byly při vybourávání ze stěn poškozeny, což dokazují nálezy střepin obou pancéřových prvků, jejich pozdější využití tak nepředpokládáme a domníváme se, že oba prvky skončily v hutích.
   Dalšími nemálo důležitými zbraněmi „ pod betonem“ měly být střílny s lafetovanými lehkými kulomety ZB 26. Ty byly umístěné v týlové stěně srubu. V případě objektu K-S 37 po jedné nad každým diamantovým příkopem pro ochranu střílen hlavních zbraní, v obou případech měl střelec k dispozici stěnový periskop a granátový skluz ústící do diamantového příkopu. Další dva lehké kulomety se měly palbou překrývat v místě vchodu do objektu pro jeho obranu. Na rozdíl od hlavních zbraní (těžké kulomety nebo protitankové kanóny), lehké kulomety ZB 26 neměly optiku ani panoramatické záměrné mapy pro střelbu za snížené viditelnosti, střelec využíval pouze sériová mířidla zbraně. Po vyjmutí lafety (DZ-27) se zbraní ze střílny se dala tato uzavřít závěrnou deskou s průzorem opatřeným vrstveným sklem (DZ-10). Čísla střílen pro lehké kulomety ZB 26 na objektu K-S 37 zleva, při pohledu z vnitrozemí: KN 441, KN 442, KN 444, KN 443 - všechny s depresí 10/20.
Další obranou vchodu je vchodová střílna s posuvnou uzávěrou, ze které se dalo střílet z libovolné zbraně bez lafety (od pistole po lehký kulomet). Rovněž vchodové pancéřové dveře mají posuvnou uzávěru, aby bylo možné se přesvědčit, kdo je za nimi nebo případně tímto otvorem použít zbraň.
PUŠKA vz. 24
   Puška je zbraň, vynikající přesnou a spolehlivou palbou, již lze ihned zahájiti, je lehká a lze ji snadno ovládati a ošetřovati.
Pro tyto vlastnosti byla a zůstane puška nevyhnutelnou osobní zbraní, zvlášť schopnou pro útočný a obranný boj jednotlivce. Voják ji užívá k přesné a záhubné palbě na rozptýlené, malé a mizivé cíle, které se vyskytují v malých, někdy i středních vzdálenostech.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
KULOMET TYPU HOTSCHKIS

   Kulomety Hotschkis byly ve výzbroji ČS armády celkem hojně zařazeny. Poukazuje na to například soupis materiálu, kterým naše armáda disponovala v roce 1939. Zde se dočteme, že kulometů Hotschkis vz. 14 bylo evidováno 929 kusů a vz. 24 asi 769 kusů.
   Trochu neprávem jsou tyto zbraně dnes opomíjené i přesto, že jejich zastoupení převládalo nad jinými kulomety vyrobených v zahraničí.
KULOMET vz. 24 (7/24)

   Kulomet vz. 24 nebyl sice určen jako standardní výzbroj v těžkém opevnění, ale našli bychom jej například v lafetách některých lehkých objektů. Byl rovněž používán celkem rozšířeně v meziválečné Československé armádě jako zbraň družstva.
   Prvky, které se staly poněkud typické pro tuto zbraň jako např. chlazení hlavně vodním chladičem, nebo zásobování koženými pásy se ukázaly jako nevýhodné. Později měly tuto zbraň postupně nahradit kulomety nové konstrukce.

Hlavní části kulometu vz. 24 (7/24):

1) hlaveň
2) chladič úplný
3) úplné pouzdro závěru
4) úplný příklop závěru
5) závěr
6) podavač
7) podstavec
Pro kulomet vz. 24 (7/24) jsou předepsány tyto druhy nábojů:

1) 7,92 mm ostré náboje vz. 23 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
2) 7,92 mm ostré náboje vz. 30 pro kulomet vz.24 (7/24)
3) 7,92 mm průbojné náboje vz. 31
4) 7,92 mm červeně svítící ostré náboje vz. 28
5) 7,92 mm cvičné náboje vz. 30 pro kulomety vz. 24 (7/24)
6) 7,92 mm školní náboje vz. 24 (tytéž jako pro pušku vz. 24 a kulomet vz. 26)
Lehký kulomet ZB 26

   Lehký kulomet je samočinná zbraň, u níž je po výstřelu k vyhození prázdné nábojnice a k opětovnému nabití využito tlaků plynů na píst. Jeho palba je velmi mocná a na malé vzdálenosti přesná. Lehký kulomet dá se snadno ovládati, palbu z něho lze rychle zahájiti a stříleti v kteroukoli stranu. Je to zbraň dostatečně lehká, takže se může snadno pohybovati s pěchotou a ji s místa i za pohybu podporovati mocnou palbou. Protože při nepřetržité střelbě nestojí dost pevně, střílíme obyčejně jen malými dávkami, zřídka kdy nepřetržitě nebo jednotlivými ranami. Pro svou mocnost a pohyblivost je hlavní zbraní družstva a obstarává jeho nejdůležitější střelecké úkoly na malé a někdy střední vzdálenosti.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
Historie a technické údaje


   Zbraň projektována ve zbrojovce Praga od roku 1924 konstruktérem Václavem Holkem. Roku 1925 licence prodána do brněnské zbrojovky, kde byl kulomet pro armádu vyráběn až do roku 1941. Na konci roku 1938 naše armáda disponovala asi 34 000 ks těchto kulometů, celkově ovšem bylo vyrobeno asi 120 000 ks těchto zbraní, z tohoto počtu šla velká část na export do zahraničí.

   Zbraň je zásobována ze zásobníku pro 20 nábojů, nasazovaným shora do pouzdra závěru.
Náboj Mauser 7,92x57 , plný zásobník vážil 3 kg.
Délka zbraně - 1165 mm.
Hmotnost bez zásobníku - 8,84 kg (se zásobníkem - 9,5 kg).
Dostřel max. 3200 m.
Kadence - teoretická: 500 ran/min., praktická: 200 ran/min..
Úsťová rychlost střely - 835 m/s
Trvanlivost hlavně - 14 000 ran při použití materiálu POLDI CKW

   Nastavitelné hledí - bubínkové se stupnicí 200 až 1500 metrů. K nošení zásobníků sloužila brašna s popruhem pro 7. zásobníků. Kulomet ZB 26 se používal rovněž mimo jiné i v předválečném opevnění. V lafetách v pancéřových zvonech (DZ-16) a v „krycích“střílnách pod betonem (lafeta vz. 37, DZ-27). V těchto lafetách nebylo užito optiky, nábojnice se jímaly do plátěného pytlíku.
Kulomet ZB 37

POPIS A HISTORIE


   Kulomet ZB 37 je automatická zbraň jejíž funkce je založena na principu odběru prachových plynů z hlavně. Požadavkem bylo mimo jiné, aby byla možná volná zaměnitelnost součástek.
   Výroba zbraně započatá v roce 1937 v Československé zbrojovce Brno pokračovala i po válce do padesátých let. V roce 1938 byla výroba přesunuta do Zbrojovky Vsetín.
   Mimo prodeje licence do mnoha zemí světa např. Anglie (BSA Birmingham), Amerika, Afghánistán, Jugoslávie a další, se zbraň během okupace vyráběla i pro německý Wehrmacht.
   Po druhé světové válce byla zbraň běžně zařazena do výzbroje ČSLA, ovšem již na jiném podstavci. V tomto období byl rovněž podán návrh na úpravu této zbraně pro zásobování z bubnu uchyceného na kulometu, tato varianta se ukázala jako nevýhodná a zbraň byla nadále zásobována pásy z plechových schránek.



Technické údaje:

Hmotnost úplného kulometu: 19 kg
Hmotnost úplné hlavně: 7,42 kg
Hmotnost nábojového pásu pro 100 nábojů (s náboji): 3,6 kg
Hmotnost ramenní opěry: 0,91 kg
Hmotnost plničky pásů pro náboje: 8,88 kg
Délka kulometu: 1095,5 mm
Délka úplné pěchotní hlavně: 733 mm
Délka nábojového pásu pro 100 nábojů: 2080 mm
Vývrt hlavně: 7,85 - 7,89 mm
Hloubka drážek: 8,23 - 8,27 mm
Šířka čtyř drážek: 3,5 - 3,7 mm
Stoupání drážek: 240 mm vpravo
Hledí na pravé straně rámečku pro těžkou střelu: 200 - 2500 m
Hledí na levé straně rámečku pro těžkou střelu:  300 - 2000m
Hledí pro lehkou střelu:  200 m
Počáteční rychlost střely: 840 m/s
Počáteční rychlost střely (těžká): 760 m/s
Kadence pomalá (teoretická): 550 ran/min
Kadence rychlá (teoretická): 750 ran/min
Počet součástek kulometu: 116
KANÓN PROTI ÚTOČNÉ VOZBĚ 4,7 CM VZ.36
(označení ŘOP: L1, Q, označení ŠKODA: A6)


   Již od počátku projektování předválečného opevnění na území ČSR, bylo počítáno s takovou zbraní, která by mohla spolehlivě zasahovat proti útočné vozbě, kterou disponovala nepřátelská armáda. Jednoduše řečeno protitankový kanón umístěný ve střelecké místnosti pevnostního objektu na lafetě, která spočívá v ocelolitinovém rámu střílny ve stěně objektu.
Nároky na tuto zbraň byly nemalé. Při rozsáhlých zkouškách se ukázalo ,že při ráži granátu 47 mm je dosahováno dostatečného výkonu a právě tato ráže byla zavedena jako standardní (kromě kanónu 37mm, zbraň „Q“) pro použití v našem opevnění.
   Vývoj vlastní zbraně byl zahájen v roce 1935 a v roce 1936 byly prováděny vojskové zkoušky. Právě tyto zkoušky dokázaly její výbornou funkčnost. Při použití ostrých pancéřových granátů s dnovým zapalovačem vz. 36 bylo možné prostřelit na 1000 m pancíř  oboustranně cementovaný s tloušťkou 50 mm.
   Kromě výše uvedeného střeliva byl zaveden ještě 4 cm ostrý nárazový granát vz. 36 s nárazovým zapalovačem, tento typ střeliva se měl používat na ničení živé síly a méně odolné cíle. Dalším typem střeliva se měl stát 4 cm ostrý kartáč. Jednalo se o střelu, která obsahovala 110 olověných kuliček po 12 gramech a tento obsah byl zalitý do kalafuny. Po výstřelu se ihned po opuštění hlavně kartáč roztrhal na mnohačetné kusy inertní hmoty a vlastních kuliček a likvidoval veškerou živou sílu v poměrně širokém úhlu v předpolí zbraně.
   Nyní se vrátíme k vlastní konstrukci zbraně. V převážné většině se ke kanonu montoval na společnou lafetu těžký kulomet ZB 37 ráže 7,92 mm  a společně tak tvořily tzv. smíšené dvojče, které bylo známo pod kódem L1. Konstrukčně se jednalo o kanón s poloautomatickým klínovým závěrem, drážkovanou hlavní umístěnou v kolébce a ukončenou v masivní pancéřové kouli, jejíž osa tvořila otočný bod celé zbraně. Pro nesení zbraně ve střílně a snadné natáčení v mezích náměru a odměru sloužila lafeta, kterou můžeme ještě rozdělit na lafetu spodní a lafetu vrchní, součástí spodní lafety jsou i dva vyvažovače. K nastavovaní náměru a odměru sloužila tzv. náměrová a odměrová řididla. K zamiřování na cíl bylo možné používat záměrný dalekohled vz. 36, který byl společný pro obě zbraně.Tento dalekohled byl vybaven záměrnou osnovou, kterou bylo možné osvítit stejně jako odměrové a náměrové stupnice, za tímto účelem se montovala na kanón schránka s akumulátorem. Pro nepřímou střelbu zejména za mlhy, nebo umělého zadýmení bojiště  mohlo být užito stupnic na lafetě a nad zbraní k odečítání údajů, které byly hlášeny např. pozorovatelem ze zvonu pomocí dostupných pojítek.
   Kanón byl konstruován tak, aby nábojnice jak z kulometu, tak i z kanónu byly po výstřelu odváděny mimo střeleckou místnost. To se dělo pomocí pružných odpadů na nábojnice vedoucí od zbraně dolů k podlaze, kde končí ve vodící kouli. Dále vystřílené nábojnice padají ocelovou rourou ve stěně, která je zakončena plechovou klapkou ústící nad ochranným příkopem, kde měly být nábojnice jímány. Tato skutečnost může být vnímána jako určitý luxus, ovšem není tomu tak. Je nutné  si uvědomit, že dotace střeliva na jeden kanón  činila zhruba 1800 granátů a při kadenci přibližně 30 - 35 ran/min, při rychlopalbě 40 ran/min by se vystřílené nábojnice rychle hromadily  ve střelecké místnosti a jedovatými plyny otrávily drahocenný vzduch. 
   Rám střílny, která byla zabetonována do stěny objektu a nesla vlastní lafetu s kanónem sestával ze tří hlavních částí. Přední díl tvořící venkovní rám s možností upevnit otočnou kouli kanónu mezi pancéřové desky včetně utěsnění pomocí kožené  vložky, dále spodní díl na kterém spočívá vlastní lafeta, která je ukotvena pomocí pivotového čepu podle jehož osy se kanón otáčí. Poslední částí střílny je vnitřní díl vrchní. Jako celek disponuje střílna hmotností přibližně 1450 kg a byla zhotovena ze stejné ocelolitiny, jaká byla použita k odlévání pancéřových zvonů .
Obsluhu mělo zajišťovat 6 mužů, a to: velitel kanonu, miřič-střelec, nabíječ, kulometčík, 1. podavač, 2. podavač.

foto: Petr Minář, Muzeum okupace, Guernsey
ČÍSELNÉ ÚDAJE KANÓNU 4,7 CM

Ráže                                         47 mm
Palná výška                          1300 mm
Náměr                                  +12°  až  -15°
Odměr                                  + /- 22° 30´
Délka zákluzu                        300 mm
Délka hlavně                        2040 mm
Počet drážek v hlavni               20
Tormentační tlak plynů        3300 atm
Dostřel při elevaci               +12° asi 5000m

munice:
nárazový granát    1.5 kg       600m/vt.
pancéřový granát  1.65 kg     775 m/vt.
kartáč                    1.65 kg      775m/vt.

Hmotnosti:
Hlaveň + závěr + poloautomatika           192 kg
Zabetonovaný rám střílny                      1400 kg
Zabetonovaná trouba odpadu nábojů       105 kg
Čelní pancíř                                              101 kg
Opěrná deska                                            115 kg
Těsnící koule                                            128 kg
Úplná lafeta                                              351 kg
Úplné tělo kolébky                                  132 kg
Úplná brzda + vratník                                45 kg
BODÁK vz.24
VEJČITÝ GRANÁT vz.21 "Janeček"
OSVĚTLOVACÍ PISTOLE
RAKETOVÁ PISTOLE vz. 30

   Raketová pistole sloužila k vystřelování raket za účelem osvětlení terénu, nebo signalizaci smluvených signálů pomocí barevných raket.
   Je to pistole s hladkou hlavní o hmotnosti téměř 1 kg a s celkovou délkou 22,5 cm. Ráže 26,5 mm.
   V objektech těžkého opevnění se předpokládalo používání raketové pistole v pancéřových zvonech. Vystřelování raket se mělo dít otvorem pro periskop ve vrchlíku zvonu.
PISTOLE vz. 24

   Pistole je zbraň vynikající přesností a velkou rychlostí palby na docela krátké vzdálenosti, palbu lze okamžitě a s překvapením zahájiti. Je velmi lehká a dá se snadno ovládati. Proto jsou jí vyzbrojeni vojáci , kteří jsou buď službou nebo výzbrojí přetíženi a nemohou nositi pušky. Pro své technické vlastnosti je výbornou zbraní v boji muže proti muži, užívá se jí za zvláštních okolností na náhle se objevující cíle ve vzdálenosti do 50 m.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937)
POTŘEBY A VÝSTROJ KULOMETU VZ. 26
   K potřebám a výstroji náleží: násadec ke cvičné střelbě,
plnička pro kulomet vz. 26, vytahovadlo nábojnic pro
kulomet vz. 24, speciální klíč pro kulomet vz. 26,
dvoudílný škrabák, řemen a karabinky a závěsník plničky.
Vnitřní zařízení K-S 37

Lafeta úplná D/CE - 18°/10°: 
č. 207, č. 208, č. 209 (záložní).

Lafeta úplná N/CE - 10°/20°:
č. 275, č. 276, č. 277 a č. 278.

Lafeta úplná M/CE - 15°/20°:
č. 252 a č. 253 (záložní).

Periskopický dalekohled vz.38: levý
č. 308, pravý č. 309, zál. č. 310.

Podlaha pravého zvonu „N“:
č. 309.
Lafeta DZ-27

   Originální exeplář lafety pro kulomet ZB26, která prošla "ohněm" německých zkoušek a výcviku vojsk na ČS opevnění.
   Lafeta byla v rámci výcviku Wehrmacht poškozena výbuchem ženijní nálože a rozmetána na kusy. Jednotlivé části lafety prošly náročnou renovací a po opětovném sesazení dílů je exponát opět pohromadě. Je velká škoda, že mnoho součástek a fragmentů z rozbitého původního zařízení našich pevností je sice zachráněna v soukromých sbírkách, ovšem bez popsání historie a souvislostí se jednou ztratí na smetišti tzv. bezcenných  "mrtvých předmětů".   
   Tento unikát je sice velmi poškozen, ovšem na celkem pěti dílech je vyraženo původní výrobní číslo. Je tedy známo její původní určení.
   NÁSADEC KE CVIČNÉ STŘELBĚ je válcovitý a v předu je opatřen otvory jako tlumič. Uvnitř vzadu má závit k našroubování na ústí hlavně. Vzadu má zářezy pro pojistku tlumiče a osmihran pro speciální klíč. Má hladký vývrt zúžený na 7 mm k dosažení dostatečného tlaku plynů na píst při střelbě cvičnými náboji.
  
PLNIČKA ZÁSOBNÍKU slouží k plnění zásobníku náboji.
  
VYTAHOVADLO NÁBOJNIC umožňuje vytažení přetržených 7,92 mm nábojnic
  
SPECIÁLNÍ KLÍČ pro kulomet vz. 26 je upraven tak, že je jím možno kulomet úplně rozebrati. Má dvě ramena. Kratšího užíváme jako klíče k tlumiči a k cvičnému násadci, čípků na jeho spodku jako šroubováku pro výztuhu pažbičky. Delší rameno má vybrání a je trubkovitě zakončeno. Na koci má dva výčnělky, šroubovák to pro klobouček k předsuvné zpruze. Ve vybrání je uložen velký a malý šroubovák, šroubovák k matici rukojeti a šroubovák k matici ramenní opěry.
  
DVOUDÍLNÝM ŠKRABÁKEM odstraňujeme zbytky prachu v pístové trubici a plynovém násadci. Skládá se ze škrabáku na pístovou trubici a na plynový násadec.
 
ŘEMEN PRO KULOMET. Do přehybů obou konců jsou navlečeny karabinky. Řemen je upevněn vpředu v očku podpěry hlavně a vzadu v závěsném očku na pravé straně pažby.
  
ZÁVĚSNÍK PLNIČKY je navlečen na opasku při levém boku užším raménkem záchytu dozadu. Plnička se nasazuje tak, že otevřenou plničku navlékneme vybráním ve dnu schránky na příčný záchyt závěsníku, pak plničku uzavřeme a sklopíme.
                                                             

PLNĚNÍ ZÁSOBNÍKU
   Zásobník plníme plničkou takto: Vyklopíme sklápěcí rukojeť plničky a odsuneme ji vzad, až páka plničky narazí na ozub. Pravou rukou vložíme do schránky plničky 8 páskových zásobníků, naplněných pěti ostrými nebo cvičnými náboji. Levou rukou uchopíme schránku plničky nahoře a pravou zásobník za boční stěny tak, aby se zadní stěna opírala o dlaň a dno zásobníku bylo obráceno k tělu. Zásobník vkládáme do lůžka pro zásobník jeho přední stěnou tak, aby ozub zachytil za záchytku v lůžku, a potom zásobník dorazíme. Potom opřeme dno zásobníku o tělo, pravou rukou uchopíme rukojeť a čtyřmi ráznými pohyby stlačíme páku plničky. Při stlačování přidržujeme levou rukou páskové zásobníky v schránce. Tímto způsobem naplníme zásobník dvaceti náboji. Zásobník možno plniti též ručně vkládáním jednotlivých nábojů. Při tom nutno dávati pozor, aby náboje, zejména poslední, byly vloženy klikatě nad sebou a ne vedle sebe. Tím by se pouzdro zásobníku roztáhlo a zavinilo by poruchy při střelbě.
(citováno: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV Praha 1937)
Československá armáda měla po skončení světové války k dispozici celou řadu kulometů zahraniční produkce, některé byly zařazené do výzbroje ve větších počtech. Dovolili jsme si zde použít vyobrazení těch nejběžnějších. Obrázky pocházejí z knihy, kterou sestavil kpt. Josef Friml, instruktor při vojenské instrukční škole v Milovicích v roce 1922.
Vzduchovka vz.35
Hotschkis ( foto Pavel Minář 2011)
Poloha vysoká                    zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937
Poloha nízká                  zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937
Poloha střední                  zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937
Náboje                                zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937
Kulomet ZB 37 Kulomet ZB 37 - mířidla
Kulomet ZB 37 - odměrová stupnice Kulomet ZB 37 - shora
Celkový pohled na kanon, který je součástí expozice  muzea okupace na ostrově Guernsey. Pohled zezadu na závěr kanonu a lapač nábojnic.
Pohled na  horní partii kanónu s upevněným kulometem. Vlevo je namontován záměrný dalekohled vz. 36. U náměrové stupnice je patrná lampička pro její osvětlení. Vlevo dole jsou kolečka náměrového a odměrového řididla. Pohled na napojení kolébky kanónu na pancéřovou kouli, kde ústí kromě hlavně kanónu ještě optický zaměřovač a kulomet. U stupnice je zachycen stavitelný doraz náměru, u kulometu si povšimněte hladké hlavně  používané v opevnění a útočné vozbě, která nesla označení „O“.
Pohled do nábojní komory a vývrtu hlavně. Vývrt má 20 pravotočivých drážek
Pohled zvenčí na střílnu v níž je stále torzo kanónu. V pancéřové kouli ústí hlaveň kanónu, v levé části je patrný otvor pro výstřel kulometu ZB 37 a vpravo (málo patrné) je průhled pro záměrný dalekohled vz. 36.  Pohled na kompletní náboj 4cm. Zde s granátem s nárazovým zapalovačem. ( foto Pavel Minář 2011) Označení nábojky a granátu. Na dně nábojnice je mino jiné uveden i rok výroby a značka dělovky Plzeň, kde byla vyrobena. Na granátu již nalezneme rok 1939, z čehož můžeme soudit, že byl náboj laborován již pro potřeby německé armády.( foto Pavel Minář 2011)
granát - kopie v sbírce K-S37 nárazový - kopie v sbírce K-S37 zapalovac - kopie v sbírce K-S37
   ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936
ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 ZDROJ: RUKOVĚŤ PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 Originální truhlík na granáty vz.21 "Janeček"
zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937  zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937 Z knihy Vojáci v horách, Jiří Jeníček ( NV 1947)
Raketová pistole ( foto Pavel Minář 2011)
   zdroj: Rukověti pro pěchotní jednotky, VÚV PRAHA 1937
Pistole ČZ 24 ( foto Pavel Minář 2011)
 Pistole ČZ 27
LK vzor 26   ( foto: Petr Minář ) LK vzor 30    ( foto: Honza Doleček ) Plátěné pouzdro k nošení s popruhem přes rameno a plechová schránka na zásobníky.
Zdroj: RUKOVĚT PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936 Zdroj: RUKOVĚT PRO BRANNÉ VÝCHOVY, PRAHA 1936
  ZDROJ: PŘEDPIS PRO BOJOVOU PŘÍPRAVU, Ministerstvo národní bezpečnosti 1952
 
Poslední aktualizace:
23.Srpen 2017 v 23:22
Počasí Mladkov - Petrovičky - Slunečno.cz
Nahoru
 
Webové kamery (TTNET)
Vytisknout
Mapa webu
Diagram objektů
Nahlásit chybu nebo nás kontaktovat
Anketa
MENU
Klikni