Filtroventilace
KVH Adam >Diagram objektů >Těžké objekty >K-S 37 "na rozhledně" >Filtroventilace >
[Projektování objektu][Vybavení objektu][Výstavba objektu][Výzbroj][Filtroventilace][Elektroinstalace][Vodoinstalace][Pojítka][Pozorovatelny dělostřelectva][Pancéřové zvony][Posádka][Rekonstrukce]
NEJEN PROTICHEMICKÉ ZABEZPEČENÍ OBJEKTŮ TĚŽKÉHO OPEVNĚNÍ


   Objekty těžkého opevnění bylo zapotřebí dobře ventilovat a to hned z několika důvodů. Jedním z nich byl ten, že objekt musel být protichemicky zabezpečen pomocí baterie kolektivních filtrů (v případě objektu K-S 37 soustava 3F), aby posádka nemusela konat činnost při chemickém nebezpečí v plynových maskách, což by značně ztěžovalo její činnost zejména při práci s optikou, ale i komunikačním zařízením apod. Dalším hlavním důvodem proč byla ventilace nutností je skutečnost, že se v objektech T.O. nacházelo velké množství automatických zbraní, které v okamžiku zahájení palby zkazí velké množství vzduchu a ten bylo zapotřebí neustále přetlakem ventilace v objektu obměňovat , pochopitelně pomíjím ještě skutečnost, že i četná posádka srubu (na K-S 37 mělo sloužit 37 vojáků) sama o sobě spotřebuje z hygienických důvodů velké množství vzduchu pokud měla být delší dobu uzavřena v objektu. Nevětrané podzemní prostory by jistě nemohly působit blahodárně na dýchací ústrojí vojáků, rovněž by se množila plíseň a nemožná vše zničující vlhkost. K montáži vzduchotechnického rozvodu v interiéru objektu se přikročilo teprve po dokončení elektroinstalačních prací. Vzduchotechnika na objektech K-S 37 a K-S 38 byla zadána na základě výnosu MNO č.j. 7.472/Taj.hl.št.ŘOP 1938  firmě RADIA - ing. Feith a spol., Praha - Radotín,  a to: 29. března 1938 za částku 102 358, 95 Kč. Oproti elektroinstalaci, která byla na objektu plně dokončena (alespoň co se týče silnoproudého rozvodu motorického a světelného) , vzduchotechnika nebyla zcela dokončena. Dle prozkoumání interiéru objektu K-S 37 „Na rozhledně“ , před započetím rekonstrukčních prací bylo zjištěno, že do některých místností nebyl rozvod vzduchu doposud zaveden, v některých místech rozvodu evidentně chyběly konzole, které zde podle výkresu měly určitě být . A pochopitelně vzhledem k dodávce vybavení pancéřových zvonů která se v tomto případě neuskutečnila, tak na rozvod vzduchu nebyly připojeny ani pancéřové zvony. Zkrátka by se dalo konstatovat, že na objektu K-S 37 „na rozhledně“ se podařilo ventilaci dokončit zhruba na 80% a mělo se na ní pokračovat.
   Systém rozvodu a filtrování vzduchu probíhal následovně:
Čerstvý vzduch se nasával zvenčí z prostoru za vchodovou mříží, přes nasávací mříž vzduchotechniky, odtud se vedl přes hlavní plynotěsné šoupátko a dále potrubím do spodního patra do strojovny filtroventilace -F-.
   Zde se vzduch žene přes protiprachový filtr (lamelový s olejovou zálivkou), dále přes chladič dieselagregátu, který jak již bylo zmíněno byl vložen do potrubí tak, aby bylo možné jej uzavřít a hnát vzduch pouze do baterie tří filtrů s funkcí protichemickou a protidýmovou. Na potrubí za filtry byl pomocí pružných manžet připojen hlavní středotlaký ventilátor srubu s motorickým pohonem ovládaný přepinačem „hvězda-trojúhelník“ a jednak ručním pohonem pro dvě osoby. Za tímto ventilátorem se již za pomocí ocelového potrubí prováděl rozvod vzduchu po objektu, dále byly v rozvodu použity klapky a šoupátka různého provedení a rozměrů, tyto měly sloužit k seškrcování a usměrňování přiváděného vzduchu do jednotlivých místností . Konec rozvodu v jednotlivých místnostech se vždy uzavíral mřížkou s rámečkem.
Na fotografiích:
1.Část nasávacího potrubí před protiprachovým filtrem, má revizní otvor..
2.Původní potrubí standartní délky, zde jsou k vidění různé odstíny nátěru a různé   
   základové nátěry
3.Vyústka rozvodu do místnosti s krycí mřížkou. Dále jsou na obrázku potrubní
   kolena, která svojí dimenzí odpovídají odtahu zplodin ze zvonu. Malý fragment v
   popředí pochází s odvětracího potrubí OMSu, je to novější typ z poolověného
   plechu průměr 50mm.
4.Různé typy původních tzv. „závěsů potrubí“
5.Tlumící mříž v pravém křídle K-S 37 ukrývá vývod zkaženého vzduchu ze
   strojovny, výfuk dieselagregátu, odvětrání pravého zvonu a odpárku z chladící
   nádrže.
6.Tlumící mříž v levém křídle skrývá odvětrání zvonu ZD, dále odvětrání kabin WC
   a odvod metanu z OMSu. Tyto mříže jsou typické pro objekty s novým typem
   ventilace.
7.Elektromotorický exhaustor ve strojovně
8.Hlavní zásobovací ventilátor, zde se jedná o rozpracovanou repliku, kde ještě
   schází osadit převodovku pro ruční roztáčecí soustrojí. Tento ventilátor potom v
   případě pobytu posádky zajišťoval výměnu vzduchu v celém objektu.
   Pro představu o činnosti posádky při chemickém nebezpečí jsem si dovolil ocitovat část z mnohastránkového předpisu MNO. - hl.štáb.- ŘOP. 1937 ,31 3/2-93 OBSLUHA VĚTRACÍHO ZAŘÍZENÍ
Cituji:
Je-li na srub zahájen plynový útok nutno:

1/ Uzavříti hlavní šoupátko u vstupu.
2/ Uzavříti a utáhnouti plynotěsné šoupátko v přepadu.
3/ Otevříti šoupátko k filtrační baterii.
4/ Otevříti obě šoupátka filtrační baterie vstupní a výstupní.
5/ Otevříti hlavní šoupátko u vstupu .
6/ Spustiti předepsaným způsobem elektromotor zásobovacího ventilátoru.
7/ Zvolna otevírati šoupátko u výtlaku do polohy otevřené.

Toto při ručním pohonu otevříti ihned po otevření šoupátek v sání.

   Ve výtlaku v hlavních větvích jsou regulační klapky ve fixované poloze. Klapky v potrubí do místností jsou pootevřeny jen tam, kde je nutno nevyhnutelně větrat, aby co největší část vzduchu byla dopravována do střeleckých místností. Odvětrání ze záchodů je zavřeno. Pomocné střílny jsou zakryty. U plynového provozu odsáváme exhaustory ze srubu jenom při palbě ze zvonů nebo kopule.         Ve strojovně běží exhaustor jen v případě nejnutnější potřeby. Běží-li ventilace na ruční pohon, poměry v ssání zůstávají jako za motorického plynového provozu, ale šoupátko ve výtlaku musí býti otevřeno do polohy pro ruční pohon před započetím točení klikou. Klapky ve výtlaku jsou pootevřeny jen do těch místností, kde je nutno nevyhnutelně větrat, jinak všechen vzduch třeba dodávat do střeleckých místností. Při ručním provozu neodsáváme ze srubu.
   Po skončení plynového útoku nutno větrati přes filtry tak dlouho, pokud není záruka, že se bude z venku nassávat čistý vzduch / : rozhoduje o tom povaha bojových plynů : /. Pak nutno provésti asanaci ssacího potrubí a okolí srubu, hlavně při vstupu.
   Pro provádění asanace musí býti každý objekt vybaven asanační soupravou a asanačním látkami.
Z provozu normálního do provozu plynového lze přejíti bez přerušení provozu / : zastavení ventilátoru : / a to tak, že se uzavře plynotěsné šoupátko v přepadu, otevře šoupátko k filtrační baterii, vstupní a vývodní šoupátko u filtru a výtlačné potrubí se nastaví pro provoz plynový.
(citováno včetně gramatické stylizace)
(zdroj: VHA PRAHA)

   Toliko z předpisu OBSLUHA VĚTRACÍHO ZAŘÍZENÍ , zde je vidět, že obsluha ventilačního zařízení, ale nejen jeho, vyžadovala jistou zasvěcenost do celého zařízení, aby jej mohla kvalitně a bez závad obsluhovat. Však při plynovém nebezpečí by na obsluze filtroventilace záviseli svými životy všichni vojáci v nitru objektu, kteří by se tam jinak udusili.
Plechové víčko z protiprachového filtru ve filtrovně.
   Toto původní víčko bylo připevněno pomocí deseti křídlových matek na obalu filtru a zakrývalo otvor s vlastními filtračními síty. Plechová kapsa na víčku pod sebou skrývala jednotlivá ucha filtračních sít, za která se mohla vyjmout a vyčistit. Víčko je vyrobeno z plechu, svařované plynem a povrchová úprava je zinkováním. Nátěr suříkem a vrchní barva světle šedého odstínu.
Protiprachový filtr, neboli viscinový filtr.

   Prvotní proces čištění vzduchu, při chodu větracího zařízení v pěchotních srubech, je zbavení hrubých prachových částic v prachovém filtru. Vzduch, který je nasáván hlavním ventilátorem, se přivádí z prostoru za vstupní mříží otvorem přes dvakrát zalomenou šachtu do horního patra, kde se nachází hlavní uzavírací šoupátko běžné konstrukce. Nasávací otvor je zvenčí krytý ocelovou svařovanou mříží a pletivem s rámečkem, které zabraňuje prvotnímu vnikání hrubých nečistot v podobě listí, zeminy při uvažovaném postřelování dělostřelectvem, nebo především hmyzu. V horním patře přechází obdélný průřez nasávací šachty v kulatou troubu o průměru 350mm. Hned za první přírubou u stěny bylo namontováno zmiňované uzavírací šoupátko. V případě objektu K-S 37 následoval „T“-kus, nikoliv koleno, jak je často použito. Vodorovně je potrubí zakončeno záslepkou, plnící funkci revisního otvoru a svisle z „T“-kusu pokračuje skrz mezistrop přímo do filtrovny. Potrubí s průměrem 350mm se stáčí o 90st. do vodorovné pozice k týlové stěně a postupně přechází v obdélný profil 600x500mm. Právě toto je dimenze viscinového prachového filtru, který se nacházel v místě šikmé stěny mezi dvěma závěsy z „L“ profilu. Viscinový filtr byla v podstatě plechová skříň, na každé straně s přírubami a na přístupné straně s plechovými víčky, pod kterými se nacházela síta filtru. Každá filtrační deska se  skládala ze čtyř sít v rámečku s uchem pro vyjmutí. Síta byla opatřena nátěrem viscinového oleje, který jako velmi lepkavá hmota na sebe vázal prach a nečistoty z proudícího vzduchu. Po nějakém čase bylo nutné odšroubovat křídlaté matky víček, síta vyjmout a očistit. Podle dobového předpisu pro provozování ventilace, se měla jednotlivá síta očistit kartáčem, vyprat v petroleji a opět nanést viscin, poté síta zasunout zpět do skříně filtru. Pro tento účel měla být vždy připravena ve filtrovně plechová nádoba na praní znečištěných sít a jedna reservní filtrační deska.  Podle typu ventilace se filtry lišily počtem filtračních desek, podle potřebného množství přiváděného vzduchu. Po prostudování plánů ventilace objektů na Adamu lze vysledovat jedno pravidlo, které se týká rozměrů filtru v návaznosti na počet filtračních desek. Půdorysně měl filtr vždy rozměry 500x500mm, pouze se podle typu ventilace měnila jeho výška dle počtu sít. Na každé síto vychází výška sekce 200mm, ve  které bylo příslušné síto šikmo uloženo ve vedení jako šuplík. V plánech je rovněž naznačeno rozdělení sekcí filtru a sklon filtračních desek. Prakticky lze říci, že stejně jako na K-S37, tak všechny pěchotní sruby na Adamu mají viscinové filtry o třech sekcích a dělostřelecké objekty a vchodový objekt tvrze má na výkresech čtyři sekce. Výška filtru se třemi síty byla tedy logicky 600mm a větší se čtyřmi síty již výška činila úctyhodných 800mm. Na potrubí před a za filtrem měl být vždy jeden revisní otvor určený pro usnadnění asanace filtru. Tato skutečnost je zaznamenána ve výkresech a rovněž jsme na ni narazili v archivním materiálu, konkrétně dopisu určeném pro ŘOP, odeslaného dne 22. prosince 1937 z firmy ING. O. PODHÁJSKÝ V PRAZE. Zde se pod bodem č. 9. uvádí, že firma mimo jiné bere na vědomí požadavek týkající se revisních otvorů u viscinového filtru. V této souvislosti si můžete povšimnout v příloze s výřezem výkresu ventilace objektu K-S 48, kde je zřejmé dodatečné naznačení revisních otvorů inkoustovou tužkou. Na všech prohlédnutých výkresech s výjimkou jednoho objektu je patrné naznačení šikmou čarou v každé sekci filtru, že desky „viscinu“ jsou v sekcích nakloněné tak, aby přes síta vzduch proudil od spodu nahoru. Taková konstrukce je i celkem opodstatněná, protože při silném znečištění vzduchu hrubé a těžké nečistoty mohou vlastní vahou odpadávat na plechové dno sekce a nezmenšují tak průchodnost desek a tím se oddálí zanesení filtru. Každá s filtračních desek kladla proudění vzduchu odpor 4mm. v.sl. a byla konstruovaná pro množství vzduchu 1000m?/hod..
Sepsal: Petr Minář 2015, zdroj: fond ŘOP, VÚA Praha, podklady pořídil: Jan Svoboda 2007
1 2
3 4
5 6
7 8
CHEMA ( reklama )
CHEMA ( reklama )
Skrýt menu
Poslední aktualizace:
17.Listopad 2017 v 23:38
Počasí Mladkov - Petrovičky - Slunečno.cz
Webové kamery (TTNET)
Vytisknout
Mapa webu
Diagram objektů
Nahlásit chybu nebo nás kontaktovat
Anketa
MENU
Klikni